Výměna

kázání ze soboty 9. 5. 2020

Úvod

Před mnoha lety jsem dostal jeden ze svých poťouchlých nápadů. Jeden v tu dobu čerstvě zamilovaný mládežník, dnes dávno zasloužilý otec, měl velkou touhu se sejít se svou milou. Což o to, ona by na rande šla, ale nejspíš z hecu mu řekla, že by s ním jela do Košic. On byl nešťastný, protože Košice jsou z ruky. A mě nenapadlo nic lepšího, než poslat je na rande do českých Košic. Ty leží mezi Kutnou Horou a Uhlířskými Janovicemi.

Podobně můžete, až budete sjíždět řeku Otavu, zakempovat v Katovicích a zajít si na procházku do 4 km vzdáleného Mnichova, u nás na Vysočině si můžete z Hlinska nebo Ždírce nad Doubravou odskočit do Benátek, z Telecího nebo Borové do Betléma, z Velkého Meziříčí do Vídně, a z mnoha míst v republice se snadno dostanete i do Pekla.

Mluvím o tom proto, že záměna různých názvů obcí na mapě se tak trochu bude týkat i našeho dnešního příběhu. Aby bylo jasno, nikdo vlastně dnes neví, kde přesně se ten příběh odehrál. A, mimochodem, to je vada, která se týká spousty biblických příběhů. Pobuřuje vás to?

Na závěr úvodu proto konstatuji. Protože u mnoha příběhů je snadné poplést, kde přesně se to stalo, důležité pro nás musí být ne KDE přesně, ale CO se to vlastně stalo a CO nám to má/může/chce říct.

Před 75 lety osvobodily naší zemi tanky s hvězdou. Některé jí měly rudou, jiné bílou, a některé starostky si to dodnes pletou. Proto se i my dnes budeme zabývat osvobozením, svobodou, darem volnosti.

Čtení ze Slova na cestu

1 Na protějším břehu jezera přistáli v gerasenském kraji. 2 Jakmile Ježíš vystoupil ze člunu, přiběhl k němu nějaký člověk. Byl to muž posedlý démony,, 3 který žil ve starých hrobech vytesaných do skály 4 a měl takovou sílu, že když ho spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, pouta vždycky rozlámal a řetězy roztrhal. Nenašel se nikdo tak silný, aby ho mohl zkrotit. 5 Ve dne i v noci se skrýval v hrobech a toulal se po okolních pahorcích, skučel a tloukl se kamením.

6-8 Když teď uviděl Ježíše, přiběhl a vrhl se před ním na zem. Ve chvíli, kdy Ježíš přikazoval démonovi, aby posedlého muže opustil, začal onen ubožák křičet:

„Co si mne všímáš, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, nech mne na pokoji!“

9 „Jak se jmenuješ?“ zeptal se Ježíš. „Zástup, protože je nás v tomto těle mnoho,“ zněla odpověď.

10 A potom démoni žadonili, aby je neposílal nikam daleko.

11 Na stráni nad pobřežím se právě páslo stádo vepřů. 12 „Pošli nás do těch prasat,“ volali démoni.

13 Ježíš svolil a nečistí duchové vjeli do zvířat. Vzápětí se to velké, asi dvoutisícové stádo splašilo a hnalo se po stráni dolů k jezeru, vběhlo do vody a utopilo se.

14 Pasáci těch vepřů utekli do města a cestou všude rozhlašovali, co se stalo. Každý, kdo je uslyšel, spěchal se o tom přesvědčit na vlastní oči. 15 A tak se kolem Ježíše shromáždilo mnoho lidí. Když viděli uzdraveného muže, jak sedí oblečený a chová se rozumně, polekali se. 16 Ti, kteří byli svědky celé události, jim totiž vyprávěli, co se událo s mužem a kam se poděli vepři. 17 A tak začali všichni Ježíše prosit, aby z jejich kraje raději odešel. 18 Nastoupil tedy zase do člunu. Uzdravený muž ho prosil, aby mohl jít s ním. 19 Ježíš však odmítl:

„Jdi domů ke své rodině a řekni všem známým, jaké dobrodiní ti Bůh prokázal a jak se nad tebou slitoval.“

20 Ten člověk tedy v celém tom kraji zvaném Desítiměstí vyprávěl, jak velké dobrodiní mu prokázal Ježíš. A každý nad tím žasl.

Marek 5,1-20

Tento příběh je zaznamenán ve 3 evangeliích, každé z nich místopis uvádí rozdílně. Pro vaši zajímavost – Gerasa leží 73 km ve vnitrození, Gadara asi 10 km od jezera, u jezera naopak leží nikde nezmiňovaná Gergesa. Ale my už víme, že nebudeme řešit kde, ale budeme hledat, co se tam stalo.

Pohan

Ježíš pocházel z Nazareta, které leží den chůze od Galilejského jezera, na protilehlém břehu našeho příběhu. Víme, že byl se svými učedníky v Kafarnaum, ležícím na severní části jezera. S učedníky se přeplavil v silné bouři na východní břeh, tedy do kraje pohanů, který patřil k tzv. Desetiměstí – Dekapoli. Jediným zaznamenaným příběhem na této straně jezera, jediným člověkem, se kterým se tam Ježíš setkal, (pravda, u Matouše jsou to muži dva), je muž posedlý démony.

Samozřejmě nás snadno napadne otázka, proč se Ježíš vůbec přepravoval jinam? Copak nemohl nalézt klidné místo někde blíž? Proč vystavoval učedníky nebezpečí v bouři, a proč vcelku rezolutně učedníky přesvědčuje o plavbě na druhý břeh? Kvůli pohanovi? Posedlému démony? Žijícímu mezi hroby? Kvůli trojnásobně kulticky nečistému muži?

Odpověď zní: Ano! Aby k němu a) promluvil, b) aby ho očistil, c) aby ho pověřil ke zvěstování. Podle všeho je to první Ježíšem obrácený pohan.

Je dobré si to uvědomit. Pro každého z nás je Bůh ochoten dělat neočekávané věci. A také riskovat nepřijetí, odmítání i nepochopení. Neobrací se zády k potupeným, nečistým ani k lidem na okraji, ani k posedlým.

Jak se ten posedlý muž projevuje? Nevypočitatelně. Spílá mu, i když uvnitř potřebuje změnu. Možná by chtěl vyhledat blízkost lidí, ale ti by ho leda spoutali řetězy, aby jim neubližoval. I my dnes máme rádi nepohodlné lidi raději spoutané, za mřížemi ústavů či věznic. Jistě, většina tam opravdu patří. V režimech autoritářských se tam ale snadno dají umístit i lidé zdraví, systému nepohodlní. Anebo, jak víme ze současného Ruska, mohou vypadnout z okna.

Legie

Ten pohan je posedlý. Nevím, co bylo pravou příčinou. Dnes se tak může stát také z mnoha důvodů – vyvolávání duchů, zahrávání si s kyvadlem, oddávání se nezřízeným vášním, v důsledku drogové či jiné závislosti…

V době římské republiky byla legie vojenským útvarem. Skládala se z několika kohort, dále dělených na manipuly a setniny. Legie = necelých 5000 mužů.

V našem případě se jedná o velký počet nečistých duchů. Tito duchové jsou následovníci Božího nepřítele, získal je na svou stranu a složí mu. Proč se jich v některých případech uchyluje víc než jeden do jednoho těla člověka, nevíme. Co víme, že znají Ježíše, nepochybují o Jeho moci, nepochybují o Jeho původu. Oslovují Ho jako Syna Boha Nejvyššího. Bojí se Ho a také Ho poslouchají. Musí poslouchat.

Čeho se bojí? Bojí se, aby je Ježíš neposlal do propasti, (viz Zjevení 20,1-3, resp. i Zjevení 9,1.2). Proto Ježíše prosí, aby je raději poslal do prasat. Vyměňují život jednoho muže za dva tisíce zvířecích.

Ze života po životě vepřů

Pro chovatele má jistě život stáda prasat vyšší hodnotu než jeden duševně nemocný člověk.

Ve 2. čtvrtletí 2019 zemědělští výrobci prodávali jatečná prasata v průměru za 30,48 Kč za kg živé hmotnosti nebo 39,63 Kč za kg jatečně upraveného masa. Protože průměrná váha jatečního prasete je kolem 88 kg, protože v příběhu máme stádo čítající 2000 kusů, vyjde nám, že jeden vepř znamená v současných cenách újmu 2.682,-korun, celé stádo pak 5.364.480,-Kč.

[Pro zajímavost dodávám, že i v Čechách se setkáte s volným chovem vepřů, kteří se pasou. Prvním z velkochovů byla a už 26 let je ten ze Sasova u Jihlavy. No a pro odlehčení – nejvíce prasat žije v Praze a Středočeském kraji a skoro stejně jich máme na Vysočině, celou jednu pětinu.]

Pro Ježíše je ale život jednoho psychiatrického pacienta, byť je nemocný třeba v důsledku své nemoudrosti, mnohem důležitější, než hodnota 2000 vepřů.

Otázky

Nejdříve dvě jednoduché: Koho všichni v celém příběhu poslouchají? Koho se musí dovolit? Ježíše Krista.

A teď jedna obtížnější: Komu Ježíš dává svobodu? Všem. Ale v našem příběhu nedává svobodu vepřům, nedopřává úplnou svobodu nečistým duchům a pak také očištěnému muži. Sice ho osvobozuje od démonů, ale na druhou stranu mu nedává svobodu, aby Ho osobně následoval.

Proč mu to nedovolil? Aby se o Ježíši dozvěděli obyvatelé Dekapole. Aby se o Ježíši dozvěděla jeho blízká rodina. Obrácený pohan s obrovským územím ke zvěstování. Obyvatelé Desetiměstí přeci nebudou poslouchat nějakého žida. Ale jejich soukmenovec, to má úplně jinou váhu.

A teď ještě jedna závažná otázka. Kam zmizeli ti démoni? Utopili se? Nikoliv. Báli se zničení v propasti, od které „má klíče“ jen Bůh. Vědí, jaký je jim přichystán jednou, u Božího soudu, konec. Vědí, že směřují k záhubě. Ale zatím ještě mohou ničit životy jiných. Utopit se mohou jen živé organizmy z naší Země. Oni odsud nepocházejí. Prasata se utopila, ale démoni ne.

Jak se démoni projevovali? Známe Tě, Ježíši, víme, kdo jsi. Nech nás na pokoji. Nechceme s Tebou zatím nic mít. Jdi pryč! Odejdi odtud, ať nám námi obsazené lidi nenakazíš svým milosrdenstvím a láskou. Ať nám je nakonec ještě neuzdravíš.

Všimli jste si, kdo ještě se v příběhu projevuje stejným způsobem? Obyvatelé Desetiměstí, Gerasenské krajiny, (viz Lukáš 8,37; Matouš 8,34; Marek 5,16-17).

Zlí duchové si rádi najdou nové místo. To, které bylo dobře vymetené, se k tomu velmi dobře hodí. Tam, odkud byl vyhnán jeden, se jich rádo usadí sedm (Matouš 12,43-45). Proto žádali, aby mohli vejít do prasat. Prasata se utopí, a dál už mohou vejít, do koho chtějí. V tomto případě vešli do obyvatel Gerasenské krajiny. Vyměnili život v jednom z nich za životy v mnoha jiných. Proto s Ježíšem nově napadení nechtějí nic mít a žádají Ho, aby odešel. Kupodivu je poslechne. Nenaléhá, dává jim čas. Každý ho dostáváme. Až do konce našeho života.

Poučení? Jedině trvalé spojení s Bohem, který každého, démona zná jménem, je pro nás nejjistější ochranou. Protože i oni Ho znají. A bojí se před Ním.

Závěr

Úvodem závěru si troufnu poznamenat, že pohan pověřením zvěstováním Krista v Dekapoli, mi připomíná Českou republiku. Ateizmus, pohanství, víra v moc a čáry, spiritizmus, ezoterika, šamanské praktiky a mnoho dalšího je rozlezlé jako houba. Důvěřujeme sobě, guruům, mágům a vědmám, málokdo důvěřuje Ježíši. Zdá se, že nepřátelských duchů je dost na to, aby obsadili všechny obyvatele planety.

Proč tehdy Ježíš nezničil legii? Protože na to ještě nenastal čas! Proč Bůh ani dnes viditelně často nezasahuje a zlo se šíří ve světě? Protože ještě není ten pravý čas.

Proč do Dekapole nešel Ježíš sám? Protože tam mohl poslat někoho, koho místní znali. Jistě, ne pro všechny byl bývalý posedlý důvěryhodný. Ale co dnes není relativní, že?

V Africe se lidé obracejí po tisících, sám jsem toho byl svědkem. Byl jsem svědkem i toho, jak Afričané říkali, abychom jim posílali naše bělošské peníze, že oni je pak použijí na obracení černochů, protože oni jsou ti šikovní, my u nás nikoho neobracíme. Ale i kdyby k nám přijely autobusy černochů, aby zvěstovaly Krista, když po odjezdu nebudou s Kristem Češi žít, bude to k ničemu. Čechům prostě nejlépe mohou zvěstovat Češi. Nikdo jiný nebude Čechům tolik rozumět. Poťouchle se to vyjádřit takto: ČE(rno)CHŮM – ČE(rno)ŠI. Nemá to nic společného s rasizmem.

Čechy a Češi, to je naše misijní pole. Proto nás Ježíš Kristus osvobodil, abychom tady žili a svou proměnou, svým životem svědčili o tom, jaké dobrodiní nám Bůh prokázal.

AMEN

Napsat komentář