Pomoc, která přichází zvenčí

Úvod

Ve světě se vystřídalo mnoho různých civilizací, pohanských i křesťanských: sumerská, vyspělá civilizace Chetitů, Egyptská, Čínská, Asyrská, Aztécká, Mayská, Mongolská atd. Všude žili lidé, ženili a vdávali se, měli děti a vychovávali je, obdělávali půdu, stavěli si domy, pohřbívali své mrtvé, hledali odpovědi na palčivé otázky života – a všem radili jejich věštci, astrologové a kněží. Rodili se, žili a umírali. Nikdo z těchto lidí nechtěl zemřít, a přece museli odejít všichni. Bránili se, chtěli žít, milovali své blízké, a přece se neubránili.

Kolik žilo na světě lidí od počátku světa? Desítky miliard? Nevím, ale bylo jich mnoho. Každý z těchto lidí žil svůj život, hledal svoje štěstí, toužil po štěstí a lásce, chtěl rozvíjet svůj život. Měl rád svoje blízké. Nakonec však v životě každého nastala chvíle, a odešel tam, jak říkáme, odkud není návratu. Všichni lidé zemřeli. Svět se stal obrovským hřbitovem.

PŘÍBĚH BARBARY I. – JEN ZÁSAH ZVENČÍ MŮŽE POMOCI

Jako příklad jsem vybral příběh dvacetileté dcery floridského milionáře, která se jmenuje Barbara Jane Mackleová. Stalo se to v roce 1968. Cestovala někam se svojí matkou. Nocovaly v motelu. Kolem čtvrté ráno je probudilo klepání na dveře. Muž, který se představil jako detektiv, je informoval o nehodě Barbařina snoubence. Barbara matku prosila, ať neotvírá dveře, ale matka otevřela. Do pokoje vtrhli dva maskovaní lidé, (jeden z nich byla maskovaná žena). Matku omámili uspávací látkou a dceru unesli, aby získali výkupné.

Se zavázanýma očima odvezli Barbaru do odlehlého borového lesa. Zavřeli ji do těsné překližkové bedny, ve které byla malá žárovka, hadice s ventilací vzduchu, voda smíchaná se sedativy a jídlo. To všechno poháněné baterií. Řekli jí: „Elektřina vydrží 83 hodin. Pokud do té doby tvůj otec nezaplatí půl milionu dolarů, udusíš se.“ Pak bednu přiklopili víkem a spustili do hluboké vykopané jámy a zaházeli hlínou. S okolním vzduchem jí spojovaly jen dvě plastové hadičky. Barbara později popisovala, že se cítila jako v hrobě. Slyšela dopadat hlínu na víko bedny stále méně, až nakonec bylo hrozné ticho přerušované bzučením ventilátoru. Prosila, křičela, bušila pěstmi do svého vězení, ve kterém musela ležet. Byla uvězněna zaživa.

Mohla křičet, vztekat se, ale nejlepší prý bylo spát a bdít tak, aby se nezbláznila. Byla uvězněna v bedně, hluboko pod zemí, na odlehlém místě. Nikdo ji nemohl slyšet. Za několik hodin se vybije baterie a ona se udusí. Může přemýšlet, volat o pomoc, plakat, snažit se, ale veškerou tělesnou dosáhne jen toho, že si dříve vyčerpá zásoby energie a udusí se. Byla vydána na pospas krutým lidem, kterým na ní vůbec nezáleželo. Pro své vysvobození nemohla udělat vůbec nic. Nutně potřebovala… Pomoc zvenčí.

Kristus a Jeho pomoc zvenčí

Pro nás, běžné smrtelníky, se v zoufalých situacích obvykle zdá, že Bůh zůstal stranou, vykašlal se na nás, dostavují se pochybnosti o Jeho existenci či Jeho úmyslech. Ve skutečnosti ale Bůh, protože dobře zná naši zoufalou situaci, nezůstává vně problému, neodchází do ústraní, a už vůbec není nečinný.

„Vždyť Bůh sám slíbil: Nikdy tě neopustím, nikdy tě nenechám bez pomoci! Proto můžeme s důvěrou říkat: Pán je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?“ (Židům 13,5 překlad Ondřeje Petrů)

Izaiáš 52,3 píše: „Byli jste prodáni zadarmo, bez peněz budete vykoupeni.“ Ve skutečnosti prostřednictvím Izajáše jakoby Bůh říkal: „Byli jste jako lidé podvedeni. Ďábel vám slíbil chiméry, výmysly, podvodné sny! Z velké míry za své poblouzení nemůžete. Proto jsem připravil takový způsob řešení a záchrany, za který nebudete muset (obrazně) nic platit“.

Pán Bůh nás ujišťuje:

„Budu bojovat s těmi, kdo bojují s vámi, a zachráním vaše potomky.“ (Iz 49,25 SNC)

Bůh se nazývá Zachráncem, Vykupitelem, Spasitelem, který vysvobozuje. Co znamená slovo spasitel? Podle moderního slovníku Lingea je spasitel: člověk, který zabránil zkáze, zániku, vysvobodil někoho z nebezpečí.

Záchrana druhých vždy něco stojí, a hrdinné činy záchranářů z celého světa jsou toho dokladem. Mnoho z nich položilo za záchranu i svůj život.

Kristus také zachraňoval svou smrtí. Jeho smrt je výjimečná v tom, že může, pokud ji přijme, zachránit úplně každého obyvatele naší planety.

 „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“. (Jan 3,16)

PŘÍBĚH BARBARY II. – MILUJÍCÍ OTEC

Otec Barbary svou dceru velice miloval. Okamžitě, co se od únosců dozvěděl o situaci své dcery a o jejich požadavcích, vybral potřebný obnos (500.000 USD ve starých 20ti dolarových bankovkách) a předal ho zločincům. Peníze, majetek pro něj neměly žádnou cenu v porovnání s životem svého dítěte. Věděl, že její život závisí na ochotě zaplatit a na rychlosti, s jakou bude transakce provedena. Věděl, že se zločinci nemůže vyjednávat, a že je ochotný zaplatit částku, i kdyby měla zruinovat jeho podnikání. Nezaváhal a pomohl své dceři v ohrožení života. Udělal všechno, co pro její záchranu udělat, protože ona byla v takové situaci, že pro svoji záchranu nemohla udělat vůbec nic.

Milující Bůh Otec

Obraz otce, který vykupuje ze smrti svou dceru, je obrazem Boha. „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“. Lidé na svého Nebeského Otce zapomněli, vzdálili se původního záměru Stvořitele, Bůh ale neviděl situaci lidí jako beznadějnou a začal realizovat plán, který měl od počátku připravený v záloze. Zachrání člověka, i když ho to bude stát nejvyšší cenu – cenu života! Bůh miloval v hříchu ztraceného člověka stejně jako v době, kdy ještě nezhřešil.

Na tomto světě byla dobyta velká vítězství. Hannibal za punských válek, Alexandr Veliký dobyl celý tehdejší civilizovaný svět. Spojená evropská vojska získala vítězství nad Turky, Rusové nad Napoleonem, Angličané nad Francouzi, na konci druhé světové války zvítězili Spojenci nad fašismem. Objevitelé bacilů nad zákeřnými chorobami. Čas nám teď dává naději k domnělému vítězství nad koronavirem. Každé takové vítězství bylo vykoupeno vysokou cenou utrpení, obětí tisíců lidí.

Žádné z vítězství na tomto světě však nelze srovnávat s tím, které získal Kristus na Golgotě. Vítězství nad smrtí se životně dotýká každého člověka na tomto světě. Každý člověk žije, chce žít a může žít navěky. Život je největší lidskou hodnotou. A právě tuto cenu – vlastní život – přinesl za záchranu člověka Bůh v Kristu. Zemřel, abychom mohli žít.

„Neboj se! To jsem já, První i Poslední. Jsem živ; i když jsem zemřel, teď žiji na věčné věky. Mám klíče od smrti i hrobu.“. (Zjevení 1,17-18 překlad Slovo na cestu) 

Kristus definitivně zvítězil nad smrtí a je schopen vysvobodit všechny, kdo v Boha vložili svou důvěru.

PŘÍBĚH BARBARY III. – VYSVOBOZENÍ  SE MUSÍ UVĚŘIT

Barbara strávila v bedně 45 cm pod zemí více než 80 hodin, tedy přes 3 dny. Když se uklidnila, slyšela jen vlastní srdce. Pochopila, že pomoc může očekávat pouze zvenčí. Netušila, zda otec udělá všechno pro její záchranu, ale věřila, důvěřovala mu. A on opravdu konal.

Protože první výkupné se policii podařilo vypátrat a zabavit v opuštěném autě těsně před předáním, snažil se výkupné předat i podruhé, a tentokrát se mu to povedlo

Nechci nějak blíže popisovat okolnosti vyšetřování, co je jisté, že ve chvíli, kdy telefonát únosců agentům FBI prozradil místo úkrytu dívky, vyrazilo na místo asi sto lidí, kteří pročesávali les. Do dívčina dočasného hrobu se prohrabávali i rukama, a vším co bylo po ruce. (Jen tak mimochodem, oba viníci byli vcelku záhy dopadeni).

Barbara později popisovala, jak poprvé uslyšela jakýsi tlumený zvuk. Pak stále zřetelněji slyšela zvuky kopání a odstraňování hlíny, až se něco dotklo víka jejího vězení. Pak ji vytáhli z jámy a odkryli víko. Tvář jejích zachránců byl ten nejkrásnější pohled v životě. Umíte si představit, jak jim byla vděčná za pomoc?

Barbara, ročník 1948, se nakonec vdala za svou lásku ze střední školy, manžel zemřel v roce 2013 po 43 společných letech v manželství. Měli spolu dvě, dnes už dávno dospělé děti. Barbara žije na Floridě. Podle jejího otce prý nikdy nemusela v důsledku prožité hrůzy k psychiatrovi, ale to je spíš světlá výjimka. Chvála Bohu.

Vítězství je možné přijmout jedině vírou

Pro vysvobození člověka je uděláno vše potřebné.  Bůh v dějinách Bible ukazuje, že přijal každého, kdo o to stál. Věrného Abrahama, stejně jako pochybovačného Lota, nevěstku Rachab z Jericha, stejně jako kajícího celníka Zachea. Všichni lidé, kteří Krista přijali, byli mocí Ducha svatého vysvobozeni z moci hříchu a zla. Stali se účastníky naděje vysvobození z věčné smrti, které nastane velký den Kristova slavného návratu na tento svět. Jistě, to neznamená, že už v životě nezažili něco špatného, že netrpěli pochybnostmi a že vždy a ve všem měli stoprocentní jistotu, ochranu a pohodový život.

Rozhodujícím činitelem je víra. Když Barbara slyšela zvuk kopání nad svým vězením, pevně věřila, že nadešla chvíle jejího vysvobození. Neviděla ještě své zachránce, ale věřila jim. Víra vidí dál než zrak a vidí jiné skutečnosti, duchovní svět.

„Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, pevně počítat s tím co nevidíme“ (Žid 11,1)

Kristus nezakrýval, že na světě budeme prožívat problémy a zápasy, ale vyzval nás k důvěře:

„Ve světě budete mít soužení, ale důvěřujte, protože já jsem přemohl svět“ (Jan 16,33)

Závěr

Jistě jste si všimli, že zápletka dnešního příběhu je vlastně takovým námětem na napínavou kriminálku. Jen čistě pro formu si neodpustím poslední faktografickou poznámku k příběhu. Únosce Barbary Mackleové se jmenoval a dodnes jmenuje Krist. Když jeho jméno v českém jazyce budete skloňovat, ve všech pádech, krom prvního, jméno tohoto únosce snadno zaměníte se jménem Spasitele světa. To je opravdu velká ironie, nebo dokonce výsměch. Kristus, Christ, Cristo, χριστός Христос. Jak snadno lze zaměnit světská jména. Co ale nikdy nelze zaměnit jsou Kristovy činy.

Celý svět především po večerech s napětím sleduje v relativně malé krabici schované a servírované příběhy, některé hloupé, některé psané podle skutečnosti, většina je jich ale pouhým produktem zábavního průmyslu, který se nás úmyslně snaží izolovat od skutečností světa kolem.

Celý vesmír ve dne v noci také s napětím v přímém přenosu sleduje úžasné drama. Na našem světě zuří největší válka všech dob. Přesunula se na Zemi z vesmíru. Zlo proti dobru, ďábel proti Bohu, smrt proti životu. Celá tisíciletí se zdá, že vítězí zlo, nespravedlnost, lež a smrt. Hloupé je, že i my se s tím často spokojíme. Zavření ve své krabici, v průměru kolem 80 let a nakonec jen konstatujeme, že: Každý tam jednou musí.

Přeji nám, ať je nám naše krabice těsná a chceme ven, na věčnost! Hospodin je Záchrance svého lidu. Stojí za to mu bezvýhradně věřit a přijmout ho za svého Pána. Udělejte to ještě dnes! Neváhejte! Při odkládání na později by už mohlo být pozdě!

AMEN

 

PS: Novinářský článek o příběhu vyšel v časopisu Reflex 14.5.2018

PSS: 

Gary Stephen Krist v roce 2001 získal ve státě Indiana lékařský diplom. Pokoušel se o něj i dříve na St. George’s University na ostrově Grenada v Karibiku, na univerzitě Všech svatých na ostrově Dominka, také v Karibiku, i na univerzitě v Albamě. Jedině ve státě Indiana ho však mohou získat i dříve trestaní jedinci. Přesto se k licenci vázala spousta omezení. Jako lékař pracoval jen do roku 2003

V roce 2006 byl uvězněn na pobřeží Alabamy, když v jeho lodi pobřežní policisté našli něco přes 13,5 kg kokainu. Byl uznán vinným za pašování drog, a přes jeho kriminální minulost byl odsouzen k pouhým 5 letům vězení.

Znovu byl zatčen roku 2012 a sice na 40 měsíců za porušení podmínky – opustil ve své lodi stát Virginia bez povolení, plavil se na Kubu.

Dnes žije ve státě Georgia, hodinku jízdy od jejího hlavního města Atlanty. Novinářům neodpovídá.

Barbara Jane Mackleová se vdala za svého snoubence a přítele z vysokoškolských studií Stewarta Hunta Woodwarda. Mají spolu dvě děti, dceru a syna, byli svoji 43 let, až do Stewartovy smrti v roce 2013. Poté, co o jejím příběhu byla v roce 1971 vydána kniha (83 Hours Till Dawn), se Barbara vyhýbá veškeré publicitě.

 

Napsat komentář